Smrt tichem v české mediální praxi

Je docela možné, že tento příspěvek bude můj poslední na blogu Idnes.cz. Je možné, že již zítra před mým domem zabrzdí černé auto, dva páry rukou v kožených kabátech mne vtáhnou dovnitř a od té doby se nade mnou zavře voda. Budu po orwellovsku vaporizován, stejně jako přede mnou František Matějka, anebo mlíkař ve filmu Skřivánci na niti.;-)))))))) Samozřejmě si dělám legraci, popravy a fyzické likvidace politických oponentů byly výsadou totalitních režimů 20. století. K odstranění obtížného hmyzu v podobě nepohodlného oponenta, který klade establishementu nepříjemné dotazy a nedá pokoj, dokud na ně nedostane odpověď; slouží dnes spíše nástroje, využívající moci informačních médií. Nejjednodušší metodou je tzv. "smrt tichem".

Předvolební agitace je v plném proudu. Strany, které zklamaly ve všech předchozích volebních obdobích (a přesto byly opakovaně voleny) nás opět přesvědčují, že "Prosadíme fungující stát", "Volíme pravici" a "Víc, než si myslíte". Při bližším přezkoumání nenalezneme na webových prezentacích většiny stran a politických projektů (zpravidla jednorázových) nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo propracovanému politickému programu. Má to jednu nespornou výhodu. Voličům není potřeba vysvětlovat, že "uvedený slib nebyl zasazen do reálného politického/ekonomického rámce", což v překladu znamená "Budeme vám tvrdit, co sami uznáme za vhodné. Celé to podepřeme předvolebními průzkumy voličských preferencí, které jsme si zaplatili v podobě takové, jaké jsou a vy nám to tam stejně hodíte, protože vytvoříme dojem, že jiná cesta není. Pak budou zase 4 roky v klidu a vy stejně nic nezmůžete, kromě nadávání u piva."

Zveřejňované průzkumy voličských preferencí jsou alfou a omegou předvolebního boje. S jejich pomocí je možno přesvědčit voliče, aby pomohli dosavadním vládním stranám udržet status quo, případně pro vyvolání zdání dílčí změny vytáhli do Sněmovny nějaký (zpravidla spíše podnikatelský a hlavně jednorázový) subjekt, který pár měsíců před vyhlášením voleb ještě neexistoval a v dalších volbách se již neobjeví a bude nahrazen jiným. Agentury, které takovéto průzkumy zpracovávají, pracují na čistě komerční bázi. Kdo přijde a zaplatí, tomu vyrobí průzkum na míru. To jistě není nic nelegálního a nemravného - je to jeden z principů kapitalismu, "náš zákazník, náš pán". S realitou to ovšem nemá nic společného, stejně jako se seriózním sběrem dat. Průzkumy vychází v poslední době snad dvakrát za den - za tak krátkou dobu není reálné oslovit v anketě dostatečný počet respondentů, aby byl průzkum dostatečně reprezentativní. Mám hodně přátel a známých a nikdo z nich nebyl v posledních dnech kontaktován v rámci ankety - na ulici, po telefonu, ani jiným způsobem. Ani já sám ne a je mi to nanejvýš podezřelé. Jak jste na tom vy? Uvítám případné zkušenosti v diskusi pod článkem.

V čem se všechny průzkumy a jejich autoři shodují je naprosté ignorování jedné z kandidujících stran - Svobodných. I marginální politické subjekty s (předpokládaným/požadovaným - nehodící se škrtněte)výsledkem do 1% jsou do výsledků zahrnuty a zde výslovně uvedeny, o Svobodných není zmínka, jako by vůbec neexistovali. Ani to mne příliš nepřekvapuje. Podívejme se například, kdo je většinovým vlastníkem společnosti MAFRA, a.s., sdružujícího rozhodující informační periodika v této zemi, včetně Lidovek a Idnes.cz, kde většinou shora zmíněné průzkumy vycházejí - a každému, jen trochu zasvěcenému, musí být vše jasné. Pro ilustraci mohu posloužit velice zábavným videoklipem, kde se v diskuzním pořadu paní Jílkové sešla opravdu silná sestava: kromě podnikatele v biopalivech a potravinářství Andreje Babiše také předseda Svobodných Petr Mach a propagátor všeho zeleného, co jde vykouřit, novinář Jiří X.Doležal. Záznam zde:

Hezké, že? Pan Babiš se na nás v posledních týdnech usmívá z billboardů a za asistence některých "céelebrit" ze své stáje nám sděluje že "Nejsme jako politici. Makáme", což zdůvodňuje dalším heslem "Aby se za nás děti nestyděly". V jednom se pan Babiš neliší od ostatních stálic našeho politického nebe. Nedokáže si představit budoucnost této země bez mocného státu, zasahujícího téměř do všech zákoutí našich životů, včetně podnikání. Vždyť ani velká část jeho byznysu by neměla smysl, kdyby v poslední den předminulého volebního období již rozpuštěná Sněmovna neodhlasovala zákon, který - mimo jiné - stanovuje vyšší obsah biosložek(vyráběných v chemičkách Babišovy skupiny AGROFERT) v pohonných hmotách. Až vám tedy v dohledné době někde na opuštěné silnici odejde na věčnost motor vašeho plechového miláčka, budete aspoň vědět proč.

Z přiloženého klipu je zřejmé, že pan Babiš Svobodné příliš nemiluje. Musím říci, že je to oboustranné. Svobodní totiž jako jediná kandidující strana v nadcházejících volbách propaguje ve svém volebním programu přesný opak toho, co všechny ostatní politické strany a uskupení včetně ANO 2011- méně státu, méně regulací, méně daní, více svobody pro jednotlivce i firmy. To spoustě lidem nevoní. "Obyčejný člověk^TM" si za léta státního dirigismu zvykl na to, že v případě, když je ouvej, obrátí se na všeobjímající stát a ten mu pomůže a na oplátku si něco ukrojí z jeho občanských svobod. Není připraven na situaci, kdy jako zcela svobodně jednající a uvažující občan nese plnou zodpovědnost za veškerá svá svobodná rozhodnutí. Připomíná mi to jednu scénku z filmu Dobří holubi se vracejí, kdy hlavní hrdina Lexa odchází z léčebny a je svědkem situace, kdy jeho kamarád skladník je buzerován ošetřovatelem Masákem ohledně toho, zda koště má stát "chlupama nahoru", nebo "chlupama dolů". Snaží se svému bratru v utrpení vnuknout myšlenku svobodného rozhodnutí: "Udělejte aspoň jednou v životě něco, k čemu jste se sám rozhodl!" Ovšem ošetřovatel Masák ho vzápětí zpraží: "Omyl Lexo - poslechnout je pohodlnější.Takže jak má stát to koště?" "Chlupama nahoru" odvětí plačtivě bázlivý skladník.

Jestliže pro "obyčejného člověka^TM" má jen pouhá myšlenka na svobodný život bez všudypřítomného státu za zadkem s jeho regulacemi, vysokými daněmi pro "bohaté"(kdo je bohatý a kdo ne, určíme MY STÁT a ty nám do toho občane nekecej) příchuť něčeho, na co se bojí byť jen pomyslet; pro stávající politické struktury je program Svobodných doslova "libri prohibiti", kterého se bojí jak čert kříže. Jsou si moc dobře vědomi, že ve volném diskuzním střetu s představiteli Svobodných by se mohlo ukázat, že "král je nahý" a naopak program Svobodných obsahuje řadu bodů, ke kterým se část politické reprezentace (ODS) v minulosti hlásila, avšak je ani nikdy nezačala naplňovat. Protože by nám občané - voliči mohli začít příliš přemýšlet o tom, zdali na programových prioritách Svobodných náhodou něco není, je pro stávající garnituru imperativem jediné - ZAMLČET EXISTENCI STRANY SVOBODNÝCH OBČANŮ PŘED CELÝM NÁRODEM. Kdo ovládá oficiální informační média, pro toho něco takového není vůbec žádný problém. Tak tedy v praxi vypadá SMRT TICHEM.

P.S.: V době (zatím stále ještě) svobodného internetu je možná i protiakce. Zejména mladší(internetová) generace je zvyklá si potřebné informace aktivně vyhledávat, nespokojí se pouze s pasivní konzumací, jak bylo zvykem u generace střední a starší (televizní). Je to sice malá, ale přece jen naděje, že se v tomto státě něco změní k lepšímu. Jinak je tu ještě možnost, popsaná na DFensově blogu: když už to má jít do kytek, tak co nejrychleji , šusem z kopečka a bez brzd!